Jméno a přijmení *
Ienzo Luxwell
Věk
24 let
Rod
De Star Guardian
Bojové zaměření *
Mág
Schopnost u mága
Tvoření iluzí a omámení smyslů
Oblíbená zbraň vaší postavy
Tachi
Povaha
Když strávíte většinu svého života s člověkem, který je opakem toho, co váš rád má znamenat, neubráníte se a pomalu to vsáknete. To chování a ty zvyky, která vám zprvu přišly nepříjemné. Tak to se z něj tedy stalo, z člověka, který svých prvních pár let strávil pod přísnou střechou, teď z něj je opak. Rozpustilý a milý člověk, důveřivý a docela blbý. Neříkám, že to není správně. Ienza můžete brát za docela milou osobu, jehož laskavost většina přehlíží, nebo jinak, lépe řečeno, si většina všímá těch dalších vlastností, které také nejsou nijak drastické. Spíše lidem nesedí. A to se i mimochodem snaží, nebyl by to on, kdyby k vám nepřišel a nespustil vodopád všeho, co jej napadne, jakýchkoliv poznámek, drbů či jednoduše vtípků, které on naprosto miluje a které s velkou šancí někoho urazí. Černý humor byl skoro vždy jeho, ať už jej zamýšlel použít, nebo ne, vždy to je však pokus o rozveselení, přeci jen to není muž, kterého by smutek nebo drama nějak bavilo, vždy se pohyboval po veselejších místech, vykouzlil svými triky lidem na tvářích úsměv, pobavil se a zase šel dále. No, ale když pomineme to, že se rád předvádí a je středem pozornosti, což už tak některé lidi může vytáčet, miluje to, co on nazývá pozdravováním, to tedy kdykoliv se někdo zeptá, co to provádí. Přiběhne, opře se, nahodí ten šarmantní, občas přiblblý, výraz a pustí se do konverzace, snaží se ji navázat a pokračuje v ní. I když by se to dalo nazvat nevhodným flirtováním s kýmkoliv to mluví, může jít o lichotky, lhaní, jednoduše i faux pas, což by mohlo být jeho druhým jménem. Takhle se dostal k té nechvalné reputaci, kterou sám nechápe a vysvětluje si ji docela lehce - drby. Sám jich zná přespříliš a když nemá nic k tomu, aby konverzaci započal, využije toho. Další důvod, proč z něj nemít nepřítele a raději dělat, že jej nevidíte, nebo ještě lépe - říct mu to. Je to muž, který je docela upřímný a upřímnost respektuje, jestliže mu tedy povíte, že je vám jeho přítomnost docela nepříjemná, pochopí to. A samozřejmě se to bude snažit prvních pár minut napravit, pak už jej nemusíte vidět. Možná jen zdálky slyšet. Jde taky o to, jak mu lidé podají. Je to muž, který se násilí vyhýbá, jeho hranice jsou docela velké a jestliže se přeci jen někdy stane, že je někdo překročí, může se připravit na nemalou dávku toho, co si jeho mysl dokáže uložit. Od těch nejsprostějších slov, které matka země zaslechla, či jednoduchou ignoraci. Záleží na tom, jakým způsobem hněv pocítí. Ale bránit se také umí, ne tedy dvakrát nejlépe a zrovna výborně, avšak není těžké uhnout. Nebo praštit. Stává se to však málokdy, je to muž, který chodí s hlavou v oblacích, jeho přístup k lidem je pozitivní. A kromě flirtu, který mimochodem uslyší jednou každý, koho pozná, nenabídne více, když je tedy střízlivý. Mnohé lidi nenapadne, že tento muž miluje alkohol stejně jako lidi a společnost. Není to napoprvé vidět, stačí však několik okamžiků a sami zjistíte, že je mu o něco příjemněji, když se nachází v hospůdce, nebo kdekoliv poblíž. Přiopilý bývá často, není to zrovna poznat, přeci jen je o něco milejší a usměvavější, vlezlejší a jeho flirty připomínají spíše citáty z nějakých béčkových klišé knih. Ne tedy, že by pravidelně četl, je to člověk, který se více zajímá o reálný život mimo řádky. Je to dobrodruh od přírody, prozkoumávání a objevování nových míst zcela miluje, ať už jde o jakékoliv nebezpečí, nebo něco prostého. Vše si takhle vždy zapíše do svého pomyslného deníku, aby věděl, kam opět zavítat. Pravděpodobně i s přáteli. Několik jich přeci jen má, ačkoliv lidi s radostí obíhá a občas nezapomene, ne všechny bere jako naprosté přátele. Jeho hlava není skladiště, zapomíná lehce, avšak má menší společenský kruh těch bližších. Vstup nikdy není volný, málokdo se tam dostane, přeci jen to jsou jedinci, pro které dokáže být i bezohledný, až bezcitný. Ne tedy, že by nebyl bezohledný i obvykle. Pro onen určitý kruh by udělal většinou cokoliv, ochránil jakkoliv. Jako pro rodinu.
Minulost
Prvních pár let žil s rodiči. To věděl. Mohly mu být tak tři, čtyři, když je naposledy spatřil, byl v té době i s bratrem. Malý človíček, kterého si již od prvního pohledu zamiloval. Těch pohledů ale nebylo mnoho, přeci jen se brzy rozdělili. Ani v té době nevěděl proč, byl jen malým chlapečkem, který bezmocně hledal své rodiče, zatímco poslouchal nářky svého bratříčka. A pak se to stalo, pak přišli. Byli dva, teta a strýc, jeden z matčiny strany a druhý z otcovy, on měl to štěstí, že si jej vybral strýc. Možná to bylo proto, že v něm viděl něco ze svého bratra, přeci jen byl sám po otci, možná to bylo i kvůli tomu věku. Pamatuje si na tu chvíli křiku, když odmítal opustit svého sourozence, kdy kopal do širokých ramen muže, který jej přenášel ke svému vozíku. Jednoduše jej hodil do sena a nechal osudu, sám v té době věděl, že jestli by měl tu chuť vyskočit, asi by ztratil jedinou možnost přežití. Strýček Neo byl milý muž, možná tak občas nevypadal, ale vskutku byl, vždy by si sedl ke krbu do svého křesla, zatímco on sám by se posadil na chladnou zem, to už jen kvůli tomu, aby mohl hrdě hledět na svého přiopilého hrdinu. Jeho historky miloval stejně jako jeho samotného, ty příběhy o boji a o tom, jak poznával lidi, jak se nesčetněkrát zamiloval a zase šel dále, o tom, jak se dostal k těm horám. Tam byli. Ve zasněžných horách uprostřed ničeho, někde za lesem, tam byla ta malá chatka, kde vyrůstal. Moc se zde tedy dělat nedalo, strýc pomalu stárl a byl jakžtakž schopen dojít do města pro zásoby. Předával mu ale znalosti, sám věděl, že bude den, kdy ze své postele už nevstane, kdy se bude muset Ienzo osamostatnit. Díkybohu ale nebyl jediný, byla tam i Maria, známá. Když mu bylo kolem dvanácti, byla to ona, kdo chodívala do města pro jídlo a potřeby, také nebyla zrovna nejmladší, ale byla tu, aby se pro oba postarala. Také měla historii, měla dost povídek. A kdyby byla doba o něco vlídnější, snad by byla už několik desítek let ženou jeho strýce. Obdivoval ji. Dokonce jej i občas dokázala něco naučit, v magii se vyznala, viděl denně, jak uspávala jeho stařičkého Nea pohlazením na tvář, čímž mu dopřála příjemné sny. Takové sny, které si vždy přál. Naučila Ienza psát a číst, základy tedy uměl již od svého strýce, stejně tak i znalost souboje s mečem, což mu nikdy nešlo. Plánoval jít po jeho stopách, být bojovníkem, pak se ale něco zvrtlo. Možná to bylo tím, jak viděl Marii kouzlit, viděl úsměv na její tváři a na tváři Nea. To se mu více zamlouvalo, kouzlit úsměvy. Ne rány. Tak když mu bylo patnáct let a jeho strýc naposledy vydechl, rozhodl se přejít k Marii. Žila ve městě, v tom tichém městě, kam měl patřit. Nelíbilo se mu to. Chtěl zase pryč, chtěl příběhy a akci, chtěl prozkoumávat ledovou krajinu. Nechtěl město. Nechtěl tolik lidí. Nakonec si i zvykl, zvykl si na lidi kolem, na svůj úsměv a na to, že úsměv ostatních byl k nenalezení. Možná proto se zformovala ta jeho povaha, z těch výrazů ostatních a z toho, jak moc si přál vidět úsměvy. To byl jeho život do dvaceti, magie a jeho toulání se městem za cílem najít zábavu. Ale všechno jednou muselo skončit. Marie byla již stařičká, naučila jej všechno, co jen mohla a potřebovala klid. Dopřál jí ho, když se jednoho dne jednoduše sbalil, vzal pár zlatých, co si vydělal a neutratil v hostinci, takový zvyk měl totiž jeho strýc a to si od něj také převzal, a vydal se na cestu. Hledat rodinu, hledal svého dávno ztraceného bratra, snad posledního člena rodiny, potřeboval být poblíž. Mít ten pocit, že není poslední, že tam stále někdo je. Nakonec jej i dokonce našel, našel tedy svou neblahou tetu, která nevypadala zcela nadšeně, když našla svého druhého – a zjevně nepodařeného – synovce, a aby se jej rychleji zbavila, namířila ho rovnou k bratrovi. Ten taky nebyl dle očekávání. Stále měl v hlavě tu vzpomínku usměvavého mimina, místo toho ale našel chladný kus led, s kterým si musel pár hodin povídat, aby dostal to místo vedle něj.
Zajímavosti
Často jej zastihnete nosit kožený plášť po svém strýci, stejně tak i kusy brnění, které po něm dokázal najít. Pak tu ještě je jeho cíl rozesmát bratra, zatím se mu to tedy ještě nepodařilo, ale je si jistý, že jednou se mu to podaří. Jednou.
